|
Svatopluk Sedláček nás upozornil, že na 100 míľovom behu na Morave bežia aj traja Slováci. Víťaz, Ivan Ďurkovský, sa na našom piesku nechce hrať. Článku od neho by sme sa nedočkali. Požiadali sme preto Svatopluka o pár viet, lebo sa podujatia aktívne zúčastnil.
|
||||||||
|
autor:
Svatopluk Sedláček |
|
|||||||
|
Poraziť môže chlapa, ak nevie kde je mapa. |
||||||||
|
Transmoravian
Masochist Trail Race 2005 ( TMMTR ) Jako běžec začátečník ovšem zvědavě zkouším ledacos, a tak mě oslovila nabídka organizátora zaběhnout si poloviční TMMTR (jen z Olešnice do Lulče 50 mil, tedy 80,5 km). To mi připadalo docela zajímavé. Věc trochu zkomplikoval levý kotník, který jsem si nedávno pošramotil. Tak jsem těsně před závodem účast velmi zvažoval. Nakonec však padlo rozhodnutí zúčastnit se. Za těchto okolností jsem ve svých úvahách pokládal za úspěch překonání i té prvé mety k občerstvovací stanici na 22,5 km (Lysice). A byl to pro mě pozoruhodný zážitek. Ráno ve 2:00 hodin jsme vystartovali s čelovkami na hlavách a ukrajovali metry noční tmou prozářenou jen lampičkami a na silnici také reflektory doprovodného vozidla. Počáteční tempo bylo na ultramaraton dost ostré, ale samozřejmě v té počáteční fázi mi nedělalo problém se mu přizpůsobit a nalézt potěšení v tom, že na ten 22,5 km jsme se dostali téměř v jednom klubku asi za 1:54 (čelní skupina "favoritů" možná o 2 minuty dřív), což je slušný půlmaraton. V této fázi jsme se docela dost drželi vedle sebe se Švédem Samuelssonem, který mě vždycky předběhl do kopce, když jsem se šetřil a odmítal huntovat. Já zase jeho po rovince a s kopce. V následující části jsme se už roztrhali. Čelní skupina se nám ztratila. Já jsem se občerstvil jen krátce a pokračoval z Lysic na východ. Vzápětí se ke mě připojil Jirka Hofman, který se ještě občerstvoval chvíli za chůze. Bylo dobře, že jsme se v tuto chvíli drželi dva pohromadě, protože jsme záhy vstoupili do lesa s nezřetelnou pěšinou a užitečné v noční tmě byly dva světelné kužely hledající značení. Zde byl individualista odsouzen k nezdaru, což se asi stalo, jak se později ukázalo, ambicióznímu Švédovi, který se zřejmě sám pustil do stíhání naší dvojice. Poté, co předběhl Martynka a Kováče někde v onom lese zabloudil. Také jsme v lese dohnali bloudícího Roberta Šamonila, když na chvíli ztratil kontakt s čelní skupinou (ale poté, co jsme mu ukázali cestu, zřejmě úspěšně čelní skupinu dotáhl). Z lesa pak vedla již vyhlášená stezka kukuřičným polem k silnici k Oboře. Za Doubravicí je táhlé stoupání k Petrovicím, a protože už začlo být světlo, Jirka Hofman již na mě nečekal a pokračoval sám, pomaloučku se mi vzdaloval. Krátce před Petrovicemi (2. občerstvovačka) mě doběhl Gabriel Kováč. Velmi ho podivilo, že Švéd nikde není... Z Petrovic jsme chvilku běželi spolu, ale i zde jsem upřednostnil o trochu mírnější tempo ve stoupání. Navíc se začly ozývat trochu lýtka a levý kotník. Opět to pominulo, ale celkové tempo bylo podstatně mírnější. Chvíli poté, co se ode mě odpoutal Gabriel Kováč, jsem zjistil, že značka, po které běžím, není zelená, jak by měla být, ale je modrá a že jsem se dostal někam jinam. Zarazil jsem se, několikrát proběhl úseky silnic vycházející z křižovatky. Dotazem na náhodného pocestného jsem zjistil, kde jsem (byly to Veselice u Vavřince). Nabral jsem kurs k nápravě v Suchdolu, ale znamenalo to asi 2 km navíc. Jen mě napadlo, že kolega Kováč v tomto směru pro poznání krás Moravy udělal víc a jak se později ukázalo, zaběhl si nejméně 5 km až na Macochu, čímž potvrdil můj osobní výklad názvu tohoto závodu, že slovo masochistický nepochází od masochismu, ale od toho, že závod probíhá Moravským krasem nedaleko Macochy (t. j. Transmoravian Macochyst Trail Marathon, čímž však nevyvracím tvrzení, že někteří účastníci byli masochisté). Oním blouděním se ovšem stalo, že se přede mě dostal Ivan Martynek. Objevil jsem ho před sebou až po proběhnutí Ostrovem u Macochy a v táhlém stoupání ke Krasové jsem ho dohnal. To už bylo zřejmé, že on závod spíše dojde, než doběhne. Ubezpečoval mě ovšem o svém odhodlání závod dokončit, což také potvrdil. Já jsem docupital ještě do Krasové, ale bolest v kotníku mě varovala (bolelo samozřejmě leccos jiného, což by ale neměl být oprávněný důvod k ukončení), a tak jsem pojal rozhodnutí ukončit běh v Jedovnicích na oficiálním 49,5 km. Bylo mi líto, že si neproběhnu své oblíbené Rakovecké údolí z Jedovnic do Račic. Ale co se dalo dělat. Tím okamžikem jsem se proměnil ze závodníka na pořadatele. Pomáhal jsem na občerstvovací stanici v Jedovnicích. Za chvíli k ní doběhl Ivan Martynek. S velkým zpožděním po něm také Gabriel Kováč, který vysvětlil, kde všude byl... O Švédovi jsme v ten moment nic nevěděli... Na občerstvovačce v Jedovnicích jsem pak už viděl jen běžce vracející se zpět od Račic (z místa posunuté obrátky). První byl v té době Igor Heleš a asi 12 minut za ním Daniel Orálek. Na obou byla vidět znatelná únava, ale také odhodlání bojovat. Ještě jsem zde viděl Ivana Ďurkovského a Miloše Duška, pak jsem se přesunul na občerstvovačku do Petrovic. Zde jsem viděl opět Igora Heleše jako prvního, ale na pohled dost vyřízeného. Daniel Orálek přiběhl už jen 9 minut po něm a narozdíl od Igora v něm byla ještě touha žít... Poté, co Dan opustil občerstvovačku, oznámil Igor, že končí. Došla nám také zpráva o ukončení běhu Robertem Šamonilem a Gabrielem Kováčem (zranění v Rakoveckém údolí). Po chvíli jsme občerstvili Ivana Ďurkovského. Přijali jsme rovněž informaci, že Švéd opět zakufroval a že Ivan Martynek statečně směřuje zpět z obrátky. Tady končí ta část vyprávění, která by mohla být zajímavá ode mě, dál by určitě bylo zajímavé vyprávění obou Ivanů, protože jsem přesvědčen, že i když oba měli dost, prokázali nezměrný boj s vůlí a asi i s bolestí. Každý svůj závod dotáhl. Zejména Ivan Ďurkovský by mohl vyprávět o svém duševním boji, když se rozhodoval, zda poběží celých 100 mil, nebo ukončí závod na 130. km, což byl rovněž oficiální cíl, a jakou roli zde sehrála paní Rusková na cílové občerstvovací stanici... Je dobře, že "naši" (rozuměj slovenští a čeští) nenechali závod na 100 mil vyhrát Švédovi... V tomto vyprávění jsem se záměrně vyhýbal slovu "vzdát závod", protože nejen v mém případě je ten výraz neadekvátní podanému výkonu. Necítím se jako poražený, a to ani proto, že jsem se podle uběhnutých km ocitl na posledním 7. místě. Myslím, že každý ze závodníků zde dosáhl vítězství, něco obdivuhodného, úžasného. A těším se na příští rok...
|
||||||||
|
|
||||||||
RESULTS TRANSMORAVIAN MASOCHIST TRAIL RACE 2005 23. 7. - 24. 7. 2005 Olešnice na Moravě Czech republic zdroj: http://ultramarathon.czechian.net/ 100 miles ( 161km 161km ) 1. Ďurkovský Ivan 58 SVK 17h 48min 2. Hofman Jiří 80 CZE 19h 18min 3. Samuelsson Stefan 72 SWE 27h 53min 81 miles ( 130km 130km ) 1. Orálek Daniel 70 CZE 12h 41min 2. Dušek Miloš 71 CZE 13h 50min 3. Martynek Ivan 72 SVK 23h 40min 4. Heleš Igor 61 CZE 92,5 km 5. Šamonil Robert 74 CZE 80,5 km 6. Kováč Gabriel 56 SVK 80,5 km 7. Sedláček Svatopluk 57 CZE 49,5 km |
||||||||
