|
|
|
Non-stop běh hřebenem Nízkých Tater 2007, aneb případ pro Sherlocka Holmese. Na start tohoto krásného, ale obtížného závodu jsem nastupoval s jasným cílem. Osobní podporou přímo na trati pomoci Svaťce Cintulové k obhajobě loňského prvního místa v kategorii žen. Když jsem si na parkovišti u chaty Trangoška prohlížel startovní pole, věděl jsem, že to nebude vůbec snadné. Místo loňských tří závodnic jich bylo osm a všechny vypadaly odhodlané zdárně se poprat se všemi nástrahami čtyřiceti devíti kilometrové štreky a vydat na ní ze sebe to nejlepší.
Zaslechl jsem Silvii Jahnovou (start. č. 42) jak říká svému kamarádovi, že proti běhu na chatu při Zeleném plese minulý týden, to je úplná pohoda. >> Byla to jedna ze soupeřek, o které jsem tušil, že Svaťka na ni svými silami stačit nebude. Silvia se nám také brzy vzdálila a v nedalekém odstupu jí následovala Edina Farkasdi (start. č. 64), pozdější vítězka. Povídal jsem si za běhu s Milanem Mišákem (start. č. 53) a čekal jsem další a další ženy, které se přes nás přehrnou, ale nestalo se tak.
Štefka nám řekla, že trénovala podle loňského dojáku od Svaťky, z čehož jsem měl na jednu stranu radost, neboť Svaťka píše velmi dobře, na druhou stranu Štefka přesně věděla co ji čeká a bourala mi tak mé taktické plány. Pomyslel jsem si, že jestli jsou díky Svaťčině dojáku všechny její soupeřky takhle dokonale obeznámeny s tratí, máme se na co těšit. Ale co, do cíle bylo hodně daleko a za tu dobu se může stát cokoli (a také se stalo). Milan Mišák běžel tento závod poprvé a nevěděl, co ho čeká. Proto začal opatrně. Na můj vkus až moc opatrně. Proto jsem ho po chvíli decentně povzbudil, aby se z hloubi startovního pole vydal vpřed. Nakonec doběhl v čase 5:51:42 hod., téměř 27 minut před první ženou. Občerstvovačku na chatě M. R. Štefánika proběhla Svaťka na třetím místě, ale Štefka jí dýchala na paty čím dál víc. Na občerstvovačce u Kamenné chaty na Chopku nám obsluha řekla: „…tak letos běží čtyři ženy, to je o jednu více než loni“. Štefka okamžitě reagovala, že ne čtyři, ale osm žen běží. Další teprve přiběhnou. Poznal jsem, že i Štefka je dobrý stratég a dokonale si hlídá svou pozici. Na hřebeni za Chopkem nám to také brzy dala najevo a v sebězích nám mizela obratně jako kamzík. Připadal jsem si, jakoby nás k ní poutalo neviditelné gumové lano, které se v sebězích napínalo k prasknutí a ve stoupáních se smršťovalo a mi měli Štefku zase na dosah. Žel, neviditelné lano je slabé a tak brzy prasklo a ze Štefky zbyla jen malá červená tečka rychle mizící za dalším obzorem. Svaťka si držela bramborovou pozici a sen o obhajobě loňského prvenství se v mé mysli definitivně rozplynul. A s tím, jak se červená tečka v podobě Štefky před námi neustále zmenšovala, rozplynul se i sen „o bedně“. Zbyla jen jediná motivace, zlepšit si loňský čas. Aspoň tahle vidina nás neustále hnala vpřed. A taky moje malá naděje, že na některou ze tří soupeřek, které byly před námi, přijde krize a Svaťka nakonec doběhne třetí.
Nakonec jsme se přece jen dočkali. Přišlo poslední stoupání, poslední seběh, asfaltová silnice, dřevěný most přes cestu v Donovalech a konečně cíl. Stopky se zastavily na čase 6:53:00 hod., což znamenalo několik minut zlepšení oproti loňskému roku. Čtvrté místo bylo přesto pro mě i pro Svaťku trochu zklamáním. Ještě více však byla zklamaná Štefka Šrámková. V cíli ji nahlásili, že je třetí. Při vyhlašování vítězů se však na ní nedostalo. První byla Edina Farkasdi, druhá Joanna De Jong (start. č. 11) a třetí Silvia Jahnová. Štefka zklamaně přišla do autobusu, který nás odvážel zpět do Banské Bystrice, a nechápala, jak je možné, že nebyla na bedně. Já to nechápal taky. Pokud Štefka byla až čtvrtá, tak Svaťka byla pátá. Marně jsem přemýšlel, jak jsem po startu mohl přehlédnout jednu ženu, která nás předběhla. Mně i Svaťce to stále vrtalo hlavou, a tak jsme po příjezdu domů spustili naše malé vyšetřování.
Pro jistotu se ještě zeptal Broni Nováka (start. č. 12), kolik ho na trati předběhlo žen. Broňo Novák si chtěl vylepšit loňský čas a tak se od startu držel hodně vepředu. Nasazené tempo však nevydržel a v poslední třetině závodu musel hodně zvolnit. Doběhl do cíle v čase 6:26:45 hod. Na dotaz Vilka řekl, že ho předběhla pouze jedna! žena někde za Hiadelským sedlem. Tou ženou byla pozdější vítězka Edina Farkasdi. Při pohledu do výsledkové listiny je jasné, že by ho měly předběhnout ženy dvě. Tou druhou měla být Joanna De Jong (čas 6:24:20 hod.). Kam se ztratila Joanna De Jong? Se Svaťkou jsme si prohlídli všechny fotky, které byly ze závodu dostupné na internetu. Pár jich bylo ve fotogalerii www.behej.com. Fotky téměř všech závodníků ze sedla Ďurková byly na stránkách www.hoco.szm.sk. Na těchto fotkách jsme našli všech osm žen, které jsme viděli na startu. Chyběla jediná – Joanna De Jong. 3.7.2007 jsem poslal organizátorům závodu email se všemi argumenty s dotazem na Joannu De Jong. 9.7.2007 mi přišla tato odpověď: „Dobrý deň, celá záležitosť sa prešetruje (videá, foto, členovia občerstvovačiek, rozhodcovia,…) Komplikuje nám situáciu akurát dovolenková sezóna. Určite sa však veci dajú naporiadok. Možno to bol len nechcený preklep pri zapisovani (nikto nie je neomylný), ale do budúcna, keď niečo také zistíte na preteku, třeba to hneď riešiť, alebo podať protest u riaditeľa pretekov. S pozdravom Jaroslava Ivaničová.“ 11.7.2007 jsem napsal organizátorům závodů další email, ve kterém jsem tlumočil slova Štefky Šrámkové: „V cieli mi vraveli, že som 3. a že mám prísť na vyhlásenia aj v neof. výsledkovej listine som bola 3., nie tak ale už pri vyhlásení. Na dotaz u usporiadateľov sme uspeli až u riaditeľa p. Ivaniča, ktorý vravel, že tá Poľka dobehla za víťazkou. Ničmenej vo výsledkovej listine uvedená nieje a som si úple istá, že už vo výbehu na Štefánikovu chatu som predbiehala nejakú Poľku a priala jej veľa šťastia. Tým, že na vyhlásenie neprišla, neviem či sa jedná o jednú a tú samú osobu.“ Skutečně, Jonana De Jong nebyla ani na vyhlášení vítězů. A tak se nám z Non-stop běhu hřebenem Nízkých Tater 2007 stal případ hodný Sherlocka Holmese. Závodnice, která zahalena mlhou proběhla trasu dlouhou 49 km a tuto masku neviditelnosti nesňala ani na stupních vítězů, je v oficiální výsledkové listině stále na druhém místě ve skvělém čase 6:24:20 hod. Na odpověď od organizátorů na email ze dne 11.7.2007 dosud čekám. Zatím marně. Jak to doopravdy bylo s Joannou De Jong? Na internetu jsem jí našel v několika výsledkových listinách. Loni absolvovala porubský dvojmaratón v čase 4:50 hod. a 5:00 hod. Z fotek, které na tomto dvojzávodě pořídil Daniel Orálek, se mně se Svaťkou povedlo odhalit její tvář. Fotku Joanny jsme emailem poslali i odborníkovi na ženy, Vilko Novákovi. I po shlédnutí její fotografie nám Vilko potvrdil, že Joannu na trase Non-stop běhu hřebenem Nízkých Tater neviděl. Je tedy možné, aby si Joanna k výbornému výsledku v Tatrách pomohla nějakým jiným způsobem? Nebo je chyba pouze na straně organizátorů? Cílem tohoto článku není někomu ukřivdit, ať už organizátorům nebo Joanně De Jong. Nechci házet špínu na tak hezký závod, jakým Non-stop běh hřebenem Nízkých Tater je. Pouze bych rád věděl pravdu o tom, jak to v Nízkých Tatrách skutečně bylo. Bohužel, organizátoři už měsíc mlčí. Proto vznikl tento článek. Po jeho přečtení se můžou přihlásit další běžci (a běžkyně), kteří tento závod absolvovali, nebo dokonce Joanna sama, a celou věc vysvětlit. Na fóru behej.com Štefka Šrámková napsala moudrá slova o tom, že je třeba celou věc vyřešit tak, abychom nikomu nekřivdili, ale aby nebylo ukřivděno nám. To je i cílem těchto řádků. Vlastimil Kacíř, dne 6. srpna 2007 eN už raz túto záhadu za hlavu hodil. Ale nie až tak ďaleko, aby sa mu ťažilo vrátiť sa a zodvihnúť ju. Kým ju opäť hodil za hlavu, dospel tiež k tušeniu tieňa.
Keď tuší tieň Jožo Práznovský, urobí takúto grafiku. Čo urobí pri tušení tieňa eN, to sa dozviete, ak si kliknete na fragment Tušenia tieňa. |
Výstřel z pistole odstartoval závod a početné pole běžců a běžkyň vyrazilo vstříc dalekému cíli. Vyběhlo se zvolna, tak, jak se na takový dlouhý běh sluší.
Svaťka si celou dobu při stoupání na chatu M. R. Štefánika držela třetí místo a z nedalekého odstupu jí na záda dýchala Štefania Šrámková (start. č. 22). 
Cesta na Donovaly byla dlouhá. Před námi nikdo, za námi nikdo. Poslední závodnici (s exotickým jménem Bahramian Katayoun z USA, start. č. 17), která mohla Svaťku obrat o bramborovou medaili, jsme definitivně setřásli při stoupání na Chabenec.
Svaťka oslovila Vilko Nováka (start. č. 14), který běžel od startu až po Ďurkovou víceméně s námi. Ten jí řekl, že si taky po celou dobu myslel, že Štefka Šrámková je třetí. 